Úvodní slovo otce biskupa Vojtěcha Cikrlého.

Milí bratři a sestry,

při velikonočních obřadech a slavnostních bohoslužbách jsme zpřítomnili a znovu prožili největší událost lidských dějin, Kristovo vzkříšení. Vraťme se ale ještě k popisu události, kdy apoštolové před veleradou reagují na přísný zákaz učit ve jménu svého Pána poukazem, že „více třeba poslouchat Boha než lidi“, a dodávají: „Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají“ (Sk 5,27n).

Mnohdy si v souvislosti se vzkříšením Pána Ježíše klademe otázku: Je vůbec možné  zmrtvýchvstání pochopit? Nějak tak, jako třeba jeho narození, nebo smrt na kříži? S tím máme každý nějakou zkušenost a dokážeme si to představit, ale jak si představit tohle? Vždyť to není přirozená zkušenost žádného z nás, a také nikdo z lidí nebyl bezprostředním svědkem vzkříšení. Je třeba vycházet z toho, že Ježíšovo zmrtvýchvstání je sice událostí našich dějin, která se stala v konkrétním čase a na konkrétním místě, ale určitým způsobem právě tyto dějiny převyšuje. Svědectví Nového zákona nepodávají zprávu o samotné události, ale o setkáních a rozhovorech, které vyplývají a naprosto zřetelně odkazují na zmrtvýchvstání jako na událost, k níž muselo dojít, a oni jsou toho svědky. A tak slovo „zmrtvýchvstání“ je v biblické řeči vyjádřením něčeho, co uniká naší zkušenosti.