Nemohli být učedníci obětí sebeklamu vycházejícího z jejich víry a fantazie? Není to tedy tak, že zmrtvýchvstání má původ ve víře učedníků, že nešlo o historickou událost, ale o jejich subjektivní zážitek a jejich fantazii? – Pravdivě řečeno, oni něčeho takového ani nebyli schopni. V tomto případě je dobré mít na paměti, že se sami apoštolové po ukřižování ve strachu skrývali. Neočekávali ani zmrtvýchvstání, a rovněž tak neočekávali ani smrt svého Pána, protože nerozuměli Písmu (Lk 24,25). Oni uvěřili, protože se setkali s opět živým Kristem. Jejich víra byla založena na zcela reálné a opakované události těchto setkání. Rozhodně to nebyl ani jejich výmysl, ani výmysl prvních křesťanů. Vždyť ukřižovaný a zmrtvýchvstalý „byl viděn“. – Nebo se také používá termín „zjevil se“, a to nejen Petrovi, apoštolům, ženám, ale i mnoha jiným lidem. Víra ve zmrtvýchvstání je od počátku přesvědčením založeným na faktu reálné události. Není to mýtus ani halucinace nebo nějaká fantazie, ani výmysl prvních křesťanů. Zmrtvýchvstání tedy rozhodně není výtvorem víry, ale naopak: setkání se mrtvýchvstalým je základem víry prvních křesťanů.

Je potřeba říct, že teprve zmrtvýchvstání je rozhodujícím momentem pro pochopení Božího zjevení v Ježíši Kristu a vůbec celého jeho života a činnosti. Proto sv. Pavel píše korintským křesťanům, kteří měli o zmrtvýchvstání pochybnosti, velmi energicky: „A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je naše víra“ (1 Kor 15,14). Ježíšovo zmrtvýchvstání je ústředním bodem nejen hlásání víry, ale i vrcholem dějin, potvrzujícím nový – velikonoční vztah mezi Bohem a námi.

Kéž to takto prožíváme i my.

Za to se modlím a k tomu vám všem žehnám.

Váš +Vojtěch