Alleluia! živ bud‘ nad smrtí slavný Vítěz!

Kéž Vás radost z Kristova vzkříšení naplní a sílí. Vždyt‘ v jeho zmrtvýchvstání je i jistota našeho vzkříšení. Vyprošuji Vám milostiplné svátky a odvahu a sílu ke svědectví vzkříšeného Ježíše, vždyď na naší lásce je, aby svět v něho uvěřil.
Žehná Vám a provází modlitbou.

Ké¾ Vás radost z Kristova vzkøí¹ení naplní a sílí. V¾dyt‘ v jeho zmrtvýchvstání je i jistota na¹eho vzkøí¹ení. Vypro¹uji Vám milostiplné svátky a odvahu a sílu ke svìdectví vzkøí¹eného Je¾í¹e, v¾dy» na na¹í lásce je, aby svìt v nìho uvìøil.
®ehná Vám a provází modlitbou.

Svátek Velikonoc je oslavou vzkøí¹eného Krista.
Svátek Velikonoc je oslavou a zpøítomnìním na¹í spásy.

V ¾ivotì nastávají nebezpeèné situace, které by nás musely pøivést ke vzpouøe nebo uvrhnout v zoufalství, kdybychom stále znovu nezaèínali s onou nadìjí, která se naplno projeví pøi slavení velikonoèní bohoslu¾by liturgie Veliké noci: Je¾í¹ ¾ije, vstal z mrtvých, Bùh ho vzkøísil. Potupná smrt na køí¾i nebyla posledním slovem. Velikonoce nám dávají dost svìtla, abychom putovali údolím stínù plni síly, dùvìry a odvahy. (Johannes B. Brantschen)

Nebýt ukøi¾ování, mnohé Bo¾í po¾adavky by nás mohly prostì rozzuøit. Ale Kristus mù¾e klást "nepøijatelné po¾adavky" - právì tak, jako dùstojník mù¾e dát rozkaz k útoku na kulometné hnízdo, pokud on sám útok povede. A na druhé stranì Kristus doká¾e nabídnout úèinnou útìchu a nebude pøitom pùsobit domý¹livì. On mù¾e øíci: "Vstupuje¹ do temnoty a jsi plný strachu. Znám ten pocit, proto¾e sám jsem do té temnoty také vstoupil a mìl jsem strach. Byl jsem tam pøed tebou, vím co tì èeká, ale znám i cestu ven! Pojï, vezmi mì za ruku a pùjdeme spoleènì."

Minulý týden jsem mìl mo¾nost shlédnout film (Beyond the Gates) o hrozném krveprolití v Rwandì (1994). Katolický knìz, misionáø a anglický uèitel se musí rozhodnout, zda z Rwandy uteèou a nebo zùstanou a budou riskovat být povstalci zabití. Uprostøed masakru, kdy jsou statisíce Tutsis, mu¾i, ¾eny a dìti vra¾dìni maèetami Hutù, svých sousedù a spolufarníkù se jedno dìvèe tá¾e knìze, zda je má Bùh opravdu rád, kdy¾ dopou¹tí takový masakr a nezasáhne, aby jim pomohl. A knìz pøes v¹echnu bolest a nemohoucnost ji ubezpeèuje, ¾e Bùh nás miluje, ¾e miluje i ty, kteøí se dopou¹tìjí toho hrozného vra¾dìní. Jeho odpovìï nedává smysl a pøece je pravdivá. Knìz sám je nakonec zavra¾dìný jedním ze svých farníkù z kmene Hutù. Tomu dìvèeti se podaøilo genocide pøe¾ít. Nakonec pøi¹lo k urovnání konfliktu. Kmen Tutsi pro¹el smrtí k novému ¾ivotu.

Zpøítomòovat vzkøí¹ení

Nemáme právo snít o vzkøí¹ení, pokud nejsme pøipraveni uèinit v¹echno, co je v na¹í moci, aby ti, kdo le¾í na zemi, smìli slavit nìco ze vzkøí¹ení ji¾ zde a dnes.

• Poka¾dé, kdy¾ prolomíme krunýø egoismu, nastává bìhem ¾ivota vzkøí¹ení.
• Poka¾dé, kdy¾ si podáme ruce ke smíru, dìje se vzkøí¹ení.
• Poka¾dé, kdy¾ se dìlíme s chudými, nastává vzkøí¹ení.
• K tomuto vzkøí¹ení potøebujeme mnoho odvahy. Pokud se o nìj ale budeme stále znovu pokou¹et navzdory v¹em zvratùm, pak mù¾eme zbytek klidnì nechat Bohu. O Velikonocích nás chce Bùh pøivést od mo¾ností a skutkù na¹ich k mo¾nostem svým.

(Johannes B. Brantschen)