Velikonoce jsou svátkem naši spásy, tzn. svátkem našeho vytržení z nebezpečí života, svátkem naši ochrany, osvobození, vykoupení, vyléčení, vítězství, svátkem života, pokoje.. Toto všechno jsou totiž biblické významy slova spása.

Svatý týden

Poslední dny postní doby mají název Svatý týden. Jsou obecně věnovány památce Ježíšova utrpení, což je však jen jeden pól velikonočního tajemství. Celistvé poselství velikonoc je ale obsaženo v tom, že utrpení našeho Pána má svůj cíl v jeho zmrtvýchvstání a našem vykoupeni.

Květná neděle

Původní název šesté neděle postní: "Květná neděle o utrpení Páně" vystihuje jádro velikonočního tajemství, ve kterém jsou propojeny dvě skutečnosti: vítězství a oslava Páně (symbolizované průvodem s palmovými ratolestmi) a utrpení a smrt (četba pašijí). Obě témata jsou nerozlučně propojena a vyjadřují to, co je základem křesťanského života: Pán není nikdy jen oslavený nebo jen trpící Je trpící, ukřižovaný, ale zároveň oslavený. Ten, který vstal z mrtvých!
Průvod naznačuje, že následujeme Pána na jeho cestě utrpení, kříže a smrti, abychom pak měli podíl na jeho slávě, vzkříšeni a na jeho životě. Ratolesti se žehnají s prosbou:
"Požehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem".

Velikonoční třídení

Vrcholem a středem liturgie křesťanů je "slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně". Toto třídení začí.ná večerní eucharistii na Zelený čtvrtek a konči modlitbou večerních chval o velikonoční neděli. Svátek Velikonoc je tak tvořen Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Velikonoční nocí a Nedělí zmrtvýchvstání.
Velký pátek a Velikonoční noc jsou dvě stránky téže skutečnosti: bez smrti není zmrtvýchvstání, smrt Je jen bránou do slávy.

Zelený čtvrtek

Mší, která se slaví večer, si církev připomíná poslední večeři, při níž Ježíš ustanovil památku na své utrpení a smrt Obětoval Bohu Otci, jako výkupné za hříchy každého člověka, svoje tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína a předal je apoštolům. Učimil to během židovské velikonoční hostiny (paschy), připomínající "egyptské události": vyvedení vyvoleného národa z egypského otroctví směrem do zaslíbeně země a Boží ochranu před smrtí pro všechny, jejichž domy byly označeny krví obětovaného beránka.

Člověk ale stále žije v nejrůznějších otroctvích vrcholících smrtí! A i z tohoto nás Bůh osvobozuje! Veškeré Boží přísliby o konečné záchraně člověka se naplňují v Ježíši, jehož jméno v hebrejštině znamená "Bůh zachraňuje". On je Beránek, jehož krví jsme chráněni před definitivním zlem.

Ujištěni o naši ochraně Beránkovou krví můžeme proživat v každé Eucharistii. Ta ma být hostinou, kterou také máme jísti s přepásanými bedry a holí v roce, tak jak to udělali lzraelité před vyjítím z otroctví v Egyptě. Tato hostina, ve které jsme živeni jeho tělem a krvi, je pokrmem na cestu za naším Pánem. Je to cesta do "země", ze které nebudeme vyhnáni, do "nového nebe a nové země". (Podle P AO).

Velký pátek

Ježíš přijímá rozsudek smrti v den, kdy byli v Jeruzalémském chrámě
obětováni velikonoční beránci. Stává se novým velikonočním beránkem, který svou smrtí zpečetil novou a věčnou smlouvu mezi Bohem a lidmi. Smlouvu o spáse pro každého člověka.

V tento den se od pradávna neslaví mše svatá, nýbrž jen liturgická památka, která se skládá ze tří částí: bohoslužby slova, uctíváni kříže a přijímání.

Těžištěm bohoslužby slova jsou pašije podle Jana. Jejich tématem je Ježíšova cesta k Otci, po které ho můžeme následovat. Poukazují na Ježíše, beránka, a ztotožnují jeho oběť na kříži s pravou velikonoční obětí odpuštění hříchů a na ochranu před smrtí. Křiž je zde zobrazen jako vítězné znamení vykoupení. Ježíšovo „dokonáno jest“ na kříži je jeho triumfem. Nápis na Ježíšově kříži, napsaný hebrejsky, řecky a latinsky  v tehdejších „mezinárodních“ jazycích, poukazje na fakt, že Ježíš je králem spásy pro lidi všech národů.
Jeden z mnoha projevů účasti na Kristově utrpení za naše hříchy je velkopáteční půst (od masa a újma v jídle).

Bílá sobota

Bílá sobota je připomínkou Ježíšova přebývání v hrobě a jeho sestoupeni do podsvětí. Je to den modliteb, rozjímání a půstu. Den očekávání nesený pochybnostmi, beznadějí, ale i nadějí.

"Radostná zvěst byla hlásána i mrtvým. (l Petr 4,6). Sestoupení do pekel je poslední fází Ježíšova mesiášského posláni; je to rozšířeni vykupitelského díla na všechny lidi všech dob a všech míst." (Katechismus, 634)

Na Bitou sobotu církev zásadně neslaví mši svatou.

» Na zemi je dnes veliké ticho a samota, protože Král spí. Vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých. Jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jde navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti. Přichází vysvobodit z bolesti uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou. Pán k ním vešel vyzbrojen vítězným křížem.“ (Podle starobylé homilie na Velkou sobotu).

Velikonoční noc - Velikonořní vigilie

Velikonoční noc zvěstuje smrt a vzkříšeni v jediném celku. Vyjadřuje velikonoční "ochranu" před smrtí a "přechod" (pesach) z područí utrpení a smrtido života svobody a plnosti. Slavnost Veliké noci je odedávna nocí bdění pro Pána (srv. Ex 12, 42), v niž křesťané očekávají zmrtvýchvstání Páně a slaví je. Velikonoční vigilie byla od prvních křesťanských dob slavností noční a končila teprve společným stolováním za rozbřesku.
Oslava Velikonoční noci má přehledně členěnou strukturu:
Ostava velikonočního světla (velikonoční oheň, velikonoční svíce)

Symbolika velikonoční svíce - "paškálu". Název velikonoční svíce "paškál" pochází z latinského "paschale"- velikonoční. Je znamením vzkříšeného Krista, "pravého světla, které osvěcuje každého člověka" (Jan 1,9). V úvodní části se paškál zapaluje od ohně, který je symbolem lásky a síly Ducha svatého. Do paškálu se vyrývá kliž, letopočet a řecká písmena alfa a omega. Přitom se říká: "Kristus včera i dnes, začátek i konec, alfa i omega. Kristus je Pánem všech věků, on vládne dějinám. Jeho je království i moc i sláva po všechny věky věků". Pět kadidlových zrn ve svíci naznačuje patero ran Ježišových. Zapálení svíce ohněm vysvětlují slova: "Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění". Svíce se pak přináší do ztemnělého kostela s trojím zvolánim: "Světlo Kristovo" a věřící nato odpovídají: "Sláva tobě Pane". Postupně si pak věřící zapalují od paškálu své svíce. Křesťan, který je včleněn do Krista - světla prorážejícího veškerou temnotu, se také sám stává celou svou bytostí pramenem světla pro ostatní (srv. Mt 5,14).
Následuje velikonoční chvalozpěv "Exultet". Ten je chválou světla, které dává Bůh svému lidu: "Pohleď, jak na celém světě rychle zmizely temnoty", protože. "to je ta noc, o které je psáno: Noc jako den se rozjasní"

Bohoslužba slova Dějiny spásy
V táto části velikonoční oslavy si věřící připomínají podivuhodná skutky, které Bůh od počátku činil.

Křestní obřady (svěcení vody, obnova křestních slibů, křest)
Tajemství a dar křtu vyvěrá z Velikonoční události. Je naší účastí na Kristově utrpení, smrti a vzkříšení. Proto se přednostně slaví (a obnovuje) právě o velikonocích.

"Křest v řečtině znamená ponořovat se. Křest v Krista Ježíše znamená osobní, pevné spojeni s Ježíšem. Křest není něco, co se s člověkem děje. Je to navázání osobního pouta s Jež íšem, které znamená pro člověka ochranu, péči, vysvobození z neodvratné moci zla". (P.A.O.)

"Křtem jsme s nim byli ponořeni, pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus - byli vzkříšeni z mrtvých slavnou moci svého Otce a vstoupili tak na cestu nového života" (srv. Řím 6,4).

Eucharistie
Euchanstie je zpečetěním a dalším napojením se na Ježíšův triumf, jeho vítězstvím nad smrtí. Je pokrmem na cestu k branám našeho Domova (viz Zelený Čtvrtek).

Neděle zmrtvýchvstání

Mše svatá velikonoční neděle má být slavena co nejslavněji. Paškál, symbol Ježíše Krista, který přemohl hřích a smrt, má být viditelně umístěn u ambonu nebo u oltáře.