“Mami, za jak dlouho budu mít narozeniny?“

„Za měsíc. Víš, čtyřikrát bude nedě1e.“ Snažila jsem se o názornou časovou představu. A v duchu jsem tajně čekala, že odpoví něco a la Kája Mařík. Ale bylo to jinak, přišla nadílka na pořádné zamyšlení. Odpověděla: „Takže ještě čtyřikrát koupíme kofolu?“

Aha, takže neděle rovná se kofola. Po všech těch pěti letech pra­videlného vodění do kostela mi řekla, že neděle znamená kofola.

“Mami, za jak dlouho budu mít narozeniny?“

„Za měsíc. Víš, čtyřikrát bude nedě1e.“ Snažila jsem se o názornou časovou představu. A v duchu jsem tajně čekala, že odpoví něco a la Kája Mařík. Ale bylo to jinak, přišla nadílka na pořádné zamyšlení. Odpověděla: „Takže ještě čtyřikrát koupíme kofolu?“

Aha, takže neděle rovná se kofola. Po všech těch pěti letech pra­videlného vodění do kostela mi řekla, že neděle znamená kofola.

A co se vybaví mně, když se řekne neděle? Pokud bych měla být fakt, ale fakt upřímná? Vymýšlení a realizace svátečního oběda? Slavnostní oblečení? Nebo posezení ve farní kavárně s přáteli? Kolikáté místo v mojí soukromé nedělní hitparádě obnáší mše svatá? Bude tam figurovat jako nepříjemná povinnost, petrifikovaný pozůstatek z mládí, ze kterého už do velké míry vyprchal, pouhá příležitost k setkání s kamarády, nebo dokonce možnost zkritizovat výkon scholy či kázání pana faráře? Chápu nedělní bohoslužbu jako odpověď na Ježíšovo konkrétní pozvání „pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi a já vás občerstvím“? Je pro mne účast na nedělní bohoslužbě občerstvením? Jakému slavení neděle učím svoje děti?

Jako v jiných oblastech života, i tady platí, že děti vnímají to, co děláme, silněji než to, co říkáme. Jestli je pro nás mše svatá radostí a posilou, položili jsme dobrý základ pro to, aby i naše děti chodily do kostela rády.

Říká se, že štěstí přeje připraveným. Je pravda, že sobotní časová investice se bohatě vyplatí, ať už se jedná o seznámení se s liturgickými texty, částečnou přípravu svátečního menu, nebo tak všední věci, jako jsou čisté punčochy a vyžehlené košile.

Nedělní bohoslužba je také vytvářením společenství s konkrétní farní rodinou. Je samozřejmě krásné, když se jedná o farnost ži­vou, vřelou, otevřenou, v níž jsou zastoupeny různé věkové i sociální kategorie. Máme-li ve svém okolí takovou možnost, využijme jí. Jindy a jinde je naopak více nebo měně na nás, abychom probudili svoji farnost k životu. Jako v každé lidské rodině je i v každé farnosti mnoho úkolů a dostatek prostoru pro rozmanité služby. Někdo má schopnosti na to, aby obohatil bohoslužbu hrou nebo zpěvem. Jiný zřetelně a poučeně hlásá Boží slovo. Také květinová výzdoba nebo moudré slovo na nástěnce mohou někoho oslovit. Věrná služba kostelníka nebo ministrantů jsou pro kněze velkou pomocí. A udržovat kostel v čistotě, na to nejsou potřeba žádné speciální schopnosti.

To vše jsou věci druhořadé (ale nikoliv nepodstatné!). Nejvnitřnějším smyslem slavení neděle je vytvoření společenství, aby On mohl být uprostřed nás, podle zaslíbení (viz Mt 18,20). Stačí dva nebo tři v Jeho jménu.

A ještě jedno nedělní doporučení najdeme v Bibli: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar,“ (Mt 5,23—24).

Až jednou budeme brát slovo Boží opravdu vážně a půjdeme se napřed smířit se všemi bratry a sestrami, kteří mají něco proti nám - ne my proti nim, to bude pochod plný osvobozujícího smíchu a radosti.

Svaté Terezii z Avily se připisuje výrok „když půst, tak půst, když koroptve, tak koroptve“. Ale nám dnes už nevoní ten půst, a proto nám nebudou chutnat ani ty koroptve. Někde jsme poztráceli schopnost slavit, ale i skromnost obyčejných dnů. Ve všední dny si dopřáváme lahůdky i lenošení a neděle je skvělý den na posekání zahrady nebo velký nákup.

Možná, že si Hospodin v neděli odpoledne sedl na lavičku v koutě zahrady Ráje a kochal se krásou svého stvoření, nechal se ovívat větrem a pozoroval květiny. Mějme odvahu si vzít z něj příklad. A buďme si jisti, že měl jistě o něco více práce, než jí máme my, předůležití manažéři všeho možného. Ještě maličkost: bude neděle, nezapomeňte koupit váš oblíbený rodinný nápoj!

MARKÉTA ŠMERDOVÁ
Katolický týdeník 41,7-13.10, str. D